Když člověk otevře sociální sítě nebo si pročte diskuse pod příspěvky, má často pocit, že je o všem předem rozhodnuto.
Stovky a tisíce hlasitých komentářů vytvářejí dojem jedné obrovské vlny, která musí všechno převálcovat. Jenže přišlo druhé kolo senátních voleb a přineslo nemilosrdné zrcadlo. Hnutí ANO nezískalo ani jednoho senátora a v součtu o jeden mandát dokonce přišlo. Což je pro mnoho lidi i analytiků překvapující.
Odkud se bere tenhle výrazný rozdíl mezi tím, co vidíme na obrazovkách, a tím, jak lidé nakonec reálně hodí lístek do urny? To si nyní rozbereme.
Algoritmus řídí hru na displeji, ale u urny rozhoduje tichá většina
Na internetu to vypadá, že hlasitější skupina automaticky vyhrává. Jenže algoritmy nám ukazují především to, co vyvolává emoce a silné reakce. O tom jsem již článek psal. Miliony českých voličů ale na sociálních sítích nic nekomentují, nehádají se v diskusích a nenechají se strhnout.
Mám pocit, že v české společnosti funguje jakýsi tichý nesouhlas a náznak byl už v prvním kole. Lidé v klidu sledují dění z povzdálí, nenosí trička s logem žádné strany a na internetu jsou v podstatě neviditelní. Jakmile ale přijde víkend a zavřou se za nimi dveře volební místnosti, dají velmi jasně najevo, co si o současné politice myslí. A v té chvíli už žádné algoritmy ani počty lajků nefungují. Já to mám vlastně stejně.
Když spojení na papíře nefunguje v hlavě voličů
Z mého pohledu je zajímavé sledovat ještě jednu věc. Na politické scéně se často mluví o spolupráci nebo spojenectví mezi hnutím ANO, SPD a Motoristy. Z pohledu politických stratégů to na papíře určitě dává smysl, ale mezi samotnými voliči to podle mě naráží na velký problém.
Voliči totiž nejsou jedna velká homogenní skupina:
A) Mnoho příznivců hnutí ANO podle mě nemá zájem o ostřejší myšlenky SPD nebo styl Motoristů.
B) Naopak voliči SPD či Motoristů šli k volbám s tím, že chtějí jasné vymezení vůči velkým hráčům, ne ústupky a kompromisy.
Když se pak tyto světy snaží spojit nebo se navzájem podporovat, voliči to mohou vnímat jako neupřímnost nebo selhání. Než aby hodili hlas někomu, s kým vnitřně nesouhlasí, raději do druhého kola nedorazí, nebo dají hlas kandidátovi z druhé strany. Abych se přiznal. V prvních volbách, kdy ANO poprvé vyhrálo jsem je také volil, pak jsem názor změnil a aktuální spojenectví pro mě byla ukázka, jak snadno touha po moci změní zdánlivé hodnoty člověka a politiků.
Senát je souboj konkrétních lidí, nikoliv politických stran
Ve druhém kole navíc nerozhoduje jen značka strany, ale konkrétní tvář. Lidé v regionech chtějí někoho, koho osobně znají, kdo má v místě dobrou pověst a nepůsobí jen jako tvář z celostátní kampaně. A tady se ukazuje, že marketing na sociálních sítích osobní důvěru v daném místě jednoduše nenahradí. Sám k tomu takto přistupuji.
Závěrem
Druhé kolo voleb ukázalo, že česká společnost je mnohem pestřejší a přemýšlivější, než by se mohlo zdát z diskusí na internetu. Lidé si uchovávají svůj vlastní úsudek a nenechají se snadno vmanipulovat do předem připravených škatulek. Což je velmi dobře.
Na závěr me tak napadá jedna otázka: Je tento výsledek jen dočasným výkyvem v Senátu, nebo se díváme na začátek konce síly opozičních hnutí a výsledek naznačuje, jak dopadnou budoucí parlamentní volby? Co si myslíte? Podělte se do komentářů.
