Proč musíme stále sledovat zprávy a sociální média?

Proč máme nutkání kontrolovat každou novou zprávu a příspěvek na sítích? Podívejte se na tvrdá data, psychologii FOMO i osobní zkušenost s tím, jak vyměnit digitální hluk za klidnější hlavu.

Jakub Jonáš
Jakub Jonáš
Jsem Jakub Jonáš – marketingový stratég, táta dvou dětí a člověk, který hledá zdravý rozum v AI, výchově i dnešní společnosti. Za 15 let v marketingu...
210 zobrazení
12 minut čtení
Zdroj fotky: Generováno Gemini
Hlavní body
  • Čas u obrazovek podceňujeme: České i mezinárodní průzkumy ukazují, že běžný dospělý i dítě tráví online několik hodin denně, což zásadně ovlivňuje naši psychiku i soustředění.
  • Strach FOMO vytváří vnitřní napětí: Potřeba být neustále v obraze nevyplývá z pouhé zvědavosti, ale z podvědomého strachu, že nám něco důležitého unikne.
  • Cestou ven je JOMO a nastavení hranic: Vypnutí notifikací, omezení bezcílného projíždění sítí a odložení mobilu v přítomnosti rodiny přináší okamžitou úlevu i vyšší soustředění.
  • Pozornostní filtr oddělí signál od balastu: Zatímco zprávy o prevenci nemocí, podvodech či změnách zákonů mají reálný dopad, politické přestřelky slouží jen k vyvolání emocí a sběru prokliků.
  • Algoritmy hrají proti našemu klidu: Sociální sítě i média jsou navrženy tak, aby maximalizovaly naši pozornost, proto je vědomá mediální gramotnost klíčem k digitální rovnováze.

Tento článek je věnován tématu neustálé potřeby informovanosti a touze být ve středobodu dění. Podíváme se na osobní zkušenost, několik průzkumů, zamyšlení i doporučení, která si mnozí z nás mohou vzít a aplikovat do svého života.

Kolik času denně trávíme u zpráv a sociálních sítí?

Z tohoto pohledu existuje několik aktuálních výzkumů a sčítání. Každý z nich je trochu jiný, jelikož má odlišný vzorek respondentů i způsob oslovení. Tato data tak vždy prezentují určitou skupinu lidí, ovšem tento vzorek spolehlivě reflektuje obecný trend (který bývá v realitě ještě o dost vyšší).

Podle posledního průzkumu Central European Digital Media Observatory (CEDMO) tráví na sítích denně třetina naší populace více než 2 hodiny. Dejme si ale ruku na srdce. Kolik času u těch sítí trávíme skutečně my? 🙂 Ne každý totiž to pravdivé číslo přizná do národního nebo mezinárodního průzkumu.

Podle jiného průzkumu od ČSÚ zaměřeného na děti a používání technologií se ukazuje, že na 2 hodinách online to u nich teprve začíná. Údajných 20 % respondentů je online více než 5 hodin denně. Když si však projdeme celou statistiku a jednotlivé skupiny, zjistíte, že nejméně 84 % respondentů tráví online každý svůj den, a to v rozsahu od dvou do pěti hodin.

K tomu bych ještě přidal statistiku od Reuters Institute při Oxfordské univerzitě, který každý rok vydává pro český trh monitoring médií a jejich používání dospělou populací. Mimo jiné se tam dozvíte, kde a jak lidé tráví svůj čas v rámci běžných médií. Když se podíváte, kam všude lidé chodí, a přičtete k tomu čas strávený na sítích, pravděpodobně odhalíme skrytou realitu: u sítí a médií tráví běžný člověk i dítě poměrně velkou část svého života. Je tedy velmi pravděpodobné, že nás tento svět ovlivňuje stejně zásadně jako práce či naše vztahy, které nám také berou značnou část dne. A tady to teprve začíná.

FOMO, JOMO a ROMO

Na první pohled působí jako zkratky nějaké univerzity, ale ve skutečnosti jde o důležitý důvod, proč máme neustále tendenci sledovat každou novou zprávu, každý nový příspěvek a trávit tak na sítích nebo v médiích opravdu mnoho času. Zde už vstupujeme do vod psychologie, kde budeme vycházet z hlubších průzkumů. Nejprve se však podíváme na jednotlivé pojmy, které jsou pro tento článek i pro mnoho z nás zásadní.

Pro vysvětlení pojmu FOMO se odkážu na univerzitní projekt E-Bezpečí:

„FOMO je zkratka z anglického Fear of Missing Out, tedy strach, že člověku něco uteče. Jde o psychologický jev, při kterém má člověk pocit, že ostatní právě zažívají něco zajímavého, důležitého, zábavného nebo výhodného bez něj, a on o to přichází. Nejde přitom jen o obyčejnou zvědavost. FOMO bývá spojeno s vnitřním napětím, s nejistotou, s potřebou být neustále v obraze a s pocitem, že člověk musí průběžně kontrolovat, co se děje kolem něj.“

— Zdroj: web E-Bezpečí

Pokud se budete chtít tématem zaobírat více do hloubky, tento článek jej velmi dobře rozebírá. Pro ještě odbornější pohled mohu dále doporučit materiály Americké psychologické asociace (APA) k tématu.

Abych to shrnul, tak jde opravdu o určitý strach, že nám něco uteče. A právě to je jedním z doložitelných důvodů, proč máme potřebu neustále sledovat média i sítě. Jak se dočtete na kterémkoliv z uvedených zdrojů, tento fenomén většinou negativně ovlivňuje i naše chování (ačkoliv existuje pár článků, které mluví o několika pozitivech, ty jsou však spíše komerčně zaměřené, proto je zde neuvádím).

Mezi negativní dopady FOMO patří úzkosti, vnitřní neklid, horší schopnost prožívat přítomný okamžik, roztěkanost a také reálné riziko depresivního naladění. Důvodů, proč a jak nás FOMO ovlivňuje, najdete na internetu celou řadu. Já bych však zmínil několik hlavních spouštěčů, které mohu podložit vlastní zkušeností.

Co nás přibližuje k FOMO?

Určitý návyk: Mnoho lidí je prostě zvyklých si ráno jako první věc otevřít telefon, sítě nebo zpravodajské weby, protože co kdyby se v noci stalo něco zásadního, že?

Neustálá dostupnost technologií: Mobil máme pořád u sebe. Potřebujeme ho k běžnému fungování, práci a často i ve volném čase, což náš návyk na sítě a média přirozeně podporuje.

Notifikace: Už 7 let je mám všude vypnuté a mohu říct, že to bylo to nejlepší, co jsem mohl udělat. Každá notifikace, ať už ze sítí, e-mailů nebo odjinud. Okamžitě trhá naši pozornost a nutí nás se na displej podívat. A je úplně jedno, zda jsme zrovna s partnerem, dětmi, nebo v práci. To mi věřím mnoho lidí potvrdí.

Vazba na osobní vztahy a sebevědomí: Údajně existuje i úzká souvislost s našimi osobními vztahy, pocitem sebepřijetí či nízkým sebevědomím. Musím říct, že před lety (v období bez vztahu a užších kontaktů s rodinou) jsem to opravdu živě prožíval, takže tuto vazbu mohu vlastní zkušeností potvrdit (konkrétní data z výzkumů najdete v odkazech výše nebo ve zdrojích pod článkem).

Důvodů existuje samozřejmě více, ale tohle jsou z mé zkušenosti nejdůležitější body, které mohu potvrdit ze svého života i ze svého okolí.

Jaký je lék? Nejprve JOMO, pak ROMO

Zde bych odkázal na uznávaný zdravotnický portál Cleveland Clinic, který pojem JOMO (Joy of Missing Out) popisuje jako pocit, kdy si naopak užíváte, že vám věci unikají, a že zkrátka nemusíte být u všeho. To je nejen nesmírně osvobozující, ale vede to i k vyšší produktivity, a to mohu opět potvrdit svou zkušeností, kterou žiji už bezmála 7 let. Co mě k tomu dovedlo?

Vypnutí notifikací: Jak už jsem zmínil výše, právě tohle byl naprosto zásadní krok k tomu, abych se z FOMO dostal do JOMO.

Nastavení pevných hranic: Dlouhodobě sleduji e-maily jen v určitou část dne. Na sítích jsem aktivní jen z nutnosti a kvůli práci, ale už dlouhá léta bezcílně „neswipuju“ (neprojíždím nekonečný proud příspěvků).

Osobní tip pro rodiče: Pro ty, kdo vychovávají děti, já sám mám dvě, bych ještě doporučil nebrat mobil do ruky ve chvíli, kdy jste s nimi. Mně osobně řešení práce, médií nebo sociálních sítí v přítomnosti dětí nejen bere pozornost, ale vyvolává ve mně pocit roztříštěnosti mezi více podnětů. To se pak přímo projevuje na mém horším emočním naladění a menším pochopení pro okolí.

Jakmile dosáhnete stavu JOMO, stane se „promeškání“ přirozenou realitou vašeho života. Ve zmíněném článku se tomu okrajově říká ROMO (Reality of Missing Out – smíření se s realitou, že nám věci unikají, protože ani o nic důležitého nepřicházíme). Na internetu najdete i další zkratky, jako třeba FOBO (Fear of Better Options – strach z lepších možností), což už je ale za mě okrajová záležitost, která nenastává vždy, takže ji jen zmiňuji a nechci dále rozvádět.

Pozornostní filtr témat

Tím, jak moderní média fungují, máme často problém odlišit, co je pro náš život skutečně důležité a co ne – i proto máme „potřebu sledovat vše“. Před koncem bych proto rád navrhl jedno praktické řešení: osobně si filtrovat, co vás zajímá a co má reálný dopad.

Pro mě samotného to bylo zpočátku velmi těžké. Podařilo se mi to až poté, co jsem vypnul notifikace a nastavil si jasné hranice. Díky tomu jsem se vymanil z FOMO a dokázal objektivně zhodnotit, co chci sledovat, protože úplné zahození mobilu a ignorování všech médií také není vždy reálná cesta. Jak bych tedy tento filtr navrhl nastavit? Především podle témat.

Výskyt infekční nemoci v ČR a doporučená prevence, změna zákonů, lokální uzavírka nebo varování před novým typem podvodu – to jsou informace žádané, protože se díky nim můžete na situaci včas připravit. Mají na náš život skutečný dopad a ovlivňují ho přímo. I zde však doporučuji ověření na relevantních zdrojích, jako je například ČTK, oficiální instituce či odborné weby.

Naproti tomu pískání na politiky na Národní třídě nebo hádka ve Sněmovně je přesně ten typ zprávy, který je jen emočním balastem. Ovlivňuje nás, ať chceme, nebo ne, a často v nás vyvolává jen rozporuplné a negativní emoce.

Právě tyto zprávy se nejčastěji dávají do titulků článků, jako hlavní věta do obrázku na sociálních sítích nebo do úvodu příspěvků. Redaktoři totiž dobře vědí, že to v nás vyvolá okamžitou reakci. A to je jejich cíl: vy rozkliknete, dáte jim zobrazení a proklik, oni vám zobrazí reklamu a vydělají na ní. 🙂

Upřímně – i ve mně tyto titulky stále vyvolávají okamžité emoce. Rozdíl mezi mým já nyní a před 7 lety je ale v tom, že takový titulek rozkliknu mnohem méně častěji. Na sítích jsem si navíc „vypnul sledování“ oblíbených politických rétorů, jejichž hlavním cílem je na všechny kolem házet špínu.

Co mi ještě pomáhá? Jednoduše si u každé zprávy položte otázky. Je mi to k něčemu? Přináší mi to něco? Mohu z toho něco ovlivnit?

Závěrem

Na závěr bych zmínil ještě jeden důvod, proč se značná část populace potýká s fenoménem FOMO: je jím samotný design sociálních sítí. Ty nám totiž nenabízejí obsah přesně podle toho, co chceme vidět, ale podle toho, co nás u obrazovky udrží nejdélé, jak jsem už podrobněji popisoval ve svém článku o algoritmech sociálních sítí nebo o tom, jak média zkreslují náš pohled na svět. Pochopení těchto základních principů mediální gramotnosti a faktomluvy pak může výrazně pomoci na cestě z FOMO směrem ke klidnějšímu JOMO nebo ROMO. 🙂

Co si o tomto tématu myslíte vy? Podělte se o své zkušenosti dole v komentářích.

Sdílet tento článek
Sledovat
Jsem Jakub Jonáš – marketingový stratég, táta dvou dětí a člověk, který hledá zdravý rozum v AI, výchově i dnešní společnosti. Za 15 let v marketingu mi rukama prošly stovky projektů, od dětství mě fascinuje psychologie lidského chování a dříve jsem vedl tábory i přednášel pro pedagogy. Svět kolem sebe nechci jen pasivně pozorovat, ale chci přispívat k tomu, abychom v něm měli všichni chladnou hlavu a o něco lepší den. „Život je jako knížka. Můžeš v něm vytvořit, co budeš chtít, a když ti dojde tužka nebo papír, stačí jít a ten problém vyřešit.“ Více o mně a celém projektu najdete na stránce - O projektu.
Zanechat recenzi
O čem píšeme a proč O projektu Inzerce a spolupráce Kde ověřujeme informace?