Čtyřleté dítě žije ve světě fantazie. Co by rodiče měli vědět?
Ve třech letech dítě neumí ovládat své emoce. Ve čtyřech k tomu přidá nemožnost vnímat důsledky vlastního jednání. Vítejte v tom, čemu my doma říkáme skutečné dobrodružství.
Pokud máte děti ve věku tří až pěti let, věřím, že potvrdíte, že výchova našich dítek, zejména mužského pohlaví, začíná být pořádná jízda. Dítě nefunguje podle vašich představ a mnohdy máte pocit, že fungujete více vy podle těch jeho.
V tomto i předchozím období nám poměrně zdárně pomáhá kniha Jana Svobody Agrese a agresivita v předškolním a mladším školním věku. Rád bych se o pár střípků podělil, protože se nám již opakovaně potvrzují v realitě výchovy tří a čtyřletého jedince. Věřím, že budou inspirací i pro vás.
3leté dítě neumí ovládat své emoce a zjišťuje, že svět nefunguje podle jeho představ
Agresivní výjevy našeho syna se nám po intenzivním třetím roce daří věřím poměrně zvládat. Nejvíce nám pomohla tato myšlenka ze zmíněné knihy:
„V tomto období nastupuje tzv. období vzdoru, ve kterém je dítě často v opozici vůči snaze dospělých a není schopno jim vyhovět. Chápe, co si přejí a proč to chtějí, ale je paralyzováno svým vlastním jednáním. Tato disharmonie vede k jeho vzteku a projevům bezvýchodnosti, které jsou často označovány jako agrese. Dítě v tomto období NEUVĚDOMĚLE testuje pevnost limitů, jejich charakter, přístup a hranice těch, kteří je prosazují.“
Tohle se u nás projevovalo přesně tak, jak je zde napsáno. Hranice náš syn testuje důkladně a projev agrese tam taky byl. Dnes už to tak častý problém není, protože jsme postupně pochopili, že v tom odstavci není suchá teorie, ale skutečné vývojové období, kterým si dítě prostě musí projít a my s ním. Důležité je přistupovat k tomu s vědomím, že jde o nutnou fázi a že dítě v tomto období své emoce ovládat samo mnohdy opravdu neumí.
Proč knize tak věříme? Protože máme děti dvě. Ač má každé z nich jiný projev, vývojové fáze a výzvy v nich se nám již podruhé opakují.
To byl intenzivní třetí rok. Nyní nastupuje ten čtvrtý a tam to teprve začíná.
4leté dítě si neuvědomuje důsledky svého počínání a jen těžko rozlišuje skutečnost od fantazie
Jan Svoboda v knize zmiňuje, že ve věku čtyř až pěti let je pro toto období typické tzv. magické myšlení dítěte:
„Žije okamžikem, nedokáže si uvědomovat důsledky svého počínání. Dokáže být velice aktivní, během dne odpočívá jen v řádu minut. Pokud je pasivní, jde o projev nejistoty a obav.“
Jak se to projevuje u nás? Odpolední spaní je už několik měsíců pasé. Každou minutu společného času je třeba něco dělat: hledat poklady, kopat, stavět lego, trhat nebo stříhat trávu, bourat zeď nebo třeba vyrazit na výlet, ze kterého ho pak musíme tři kilometry ze čtyř nést. Nejraději by taky sekal bez dozoru sekerou nebo sekačkou.
A to nejlepší: když je naštvaný a máme jet na nákup, je hrdě přesvědčen, že nás nepotřebuje a prostě si to odřídí sám. A když je opravdu hodně naštvaný, vyhrožuje nám, že zbourá celý dům, auto a kočku se psem k tomu.
Můžeme tyto vývojové fáze brát jako přesnou šablonu pro každé dítě?
Rozhodně ne. Náš starší syn měl ve dvou letech projevy tříletého, ve třech projevy čtyřletého. Náš druhý syn naopak vypadá, že jde přesně dle tabulek, až na to, že na lezení si vždy musí najít svůj způsob bez ohledu na to, co nás učí fyzioterapeutka.
Důležitá je ale samotná znalost toho, že dítě ve svém raném životě prochází poměrně jasně danou vývojovou fází. Když si tuto knihu pročtete nebo pár mých článků, možná pochopíte, že tyto fáze na sebe poměrně přesně navazují a každá má jasně daný účel. Jen není dobré počítat s tím, že když má dítě kolem tří let projít obdobím vzdoru, projde jím přesně ve třech. Někdy to bude dřív, někdy později, ale v drtivé většině případů přijde. A už jen znalost těchto fází vám s tím dokáže velmi pomoci. Stejně jako pomohla, pomáhá a bude pomáhat nám.
Co dítěti i rodičům může pomoci?
Podle této metodiky jsou pro dítě v době, kdy se mu stírá rozdíl mezi snovou a bdělou realitou, velmi důležité usínací, probouzecí a ranní rituály. Tohle můžeme plně potvrdit. Díky nim se nám poměrně dobře podařilo syna ukotvit v realitě a když je ukotvený, je s ním i v těžkých situacích mnohem lepší domluva.
Kromě toho je pro dítě velmi důležité vysvětlovat situace na příkladech formou příběhů a číst kvalitní pohádky.
P.S. S agresí nám ještě pomohlo zcela zrušit telefon a animované pohádky. Každý den sledujeme maximálně jednu hranou pohádku. Rozdíl je velký asi tak jako nebe a dudy, doporučujeme. Začátek byl tvrdý, ale pak se to vrátilo i s úroky, v dobrém.
Jak se vývojová stádia projevují u vašich dětí? Patří do šablon, nebo mimo ně? Podělte se v komentáři, pojďme diskutovat.
