Nechcete až příliš dokonalé dítě? Pozor na nebezpečný parentální perfekcionismus

Chcete pro své děti to nejlepší, ale často od nich očekáváte až příliš? Pozor na parentální perfekcionismus. Přehnané nároky na sebe i děti vedou ke stresu, úzkostem a zbytečnému tlaku na obou stranách.

Jakub Jonáš
Jakub Jonáš
Jsem Jakub Jonáš – marketingový stratég, táta dvou dětí a člověk, který hledá zdravý rozum v AI, výchově i dnešní společnosti. Za 15 let v marketingu...
823 zobrazení
8 minut čtení
Hlavní body
  • Rodičovský perfekcionismus spočívá v nastavení nerealistických nároků a strachu ze selhání
  • Přehnaná očekávání vůči malým dětem neodpovídají jejich reálnému vývojovému věku
  • Tlak na bezchybnost vytváří obrovský stres u dětí i samotných rodičů
  • Parentální perfekcionismus může zvyšovat riziko úzkostí, depresí či poruch příjmu potravy
  • Cílem výchovy nemusí být dokonalý, ale nabídnout přijetí, bezpečné hranice a pochopení vlastních limitů

Pravděpodobně to znáte. Vaše dětství se moc nevyvedlo, nebo naopak vyvedlo až příliš dobře a za několik let máte své děti a od nich očekáváte, že vše budou umět lépe než vy sami, aby byly do společnosti náležitě připravené, a ideálně lepší než vy.

U nás se to projevuje tak, že očekávám, že si naše čtyřleté dítě prostě musí umět samo obléct tričko, vyzout boty či navléct ponožky. Když udělá nějakou nepochopitelnou chybu nebo tvrdohlavě něco udělá po svém, pokládám si otázku: proč proboha? Vždyť to přece nejde udělat špatně. Takových situací bych mohl vyjmenovat ještě hodně, ale to není cíl tohoto článku. Rád bych v něm otevřel téma tzv. parentálního perfekcionismu. Téma bylo nové i pro mě, a jakmile jsem ho poznal, pochopil jsem, proč to opravdu není dobrá cesta. Věřím, že pomůže i vám.

Rodičovský (parentální) perfekcionismus

Na začátek využijeme definici samotného perfekcionismu. Tu jsem si půjčil od kliniky Psychologie a psychoterapie:

Perfekcionismus je osobnostní rys, který se vyznačuje tendencí stanovovat si velmi vysoké, často až nerealistické nároky na sebe sama, doprovázené silnou potřebou bezchybného výkonu.

Možná se v tom najdete. Já osobně perfekcionista jsem, ale až do nedávné doby jsem netušil, že tento rys je příčinou řady mých úzkostí a špatných nálad. Co to ale znamená ve vztahu k vlastnímu dítěti? Na to bych využil definici z Belgického institutu pro vzdělání psychologů:

Rodičovský perfekcionismus je snaha být dokonalým rodičem a zároveň strach, že se vám to nepodaří. Má tedy dvě složky: vysoké a náročné cíle a strach ze selhání.

V rámci rodičovského perfekcionismu se tyto vysoké cíle mohou týkat:

Samotného rodiče: rodič chce být v přítomnosti svých dětí vždy na vrcholu, vždy v pořádku a v dobré náladě, chce dělat ty nejzábavnější aktivity, péct nejlepší dorty atd.

Dítěte: rodič si bezpodmínečně přeje, aby jeho dítě bylo nejšťastnější, nejspolečenštější, nejlepší ve škole, v hudbě nebo ve sportu, v závislosti na tom, co rodič považuje za důležité.


Nejhorší na tomto, kupodivu dobře prozkoumaném, avšak málo komunikovaném tématu je, že rodičovský perfekcionismus velmi často aplikujeme na děti v době, kdy na to jejich mentální věk vůbec není připraven. Tím na dítě enormně zvyšujeme tlak, a protože ho „nepobírá“, přenášíme ho na sebe.

U nás se to projevuje tak, že stačí větší „nedokonalost“ v životě mého dítěte a mám pocit, že jsem rodič na dvě věci, který své dítě neumí do života správně připravit. Pak hrají roli emoce, jsem z toho naštvaný a často se stane, že to musím rozdýchat, protože mě to celé pořádně semele.

Podle mě je tento fenomén u mnoha rodičů všudypřítomný, i když sami perfekcionisté nejsou, a věřím, že právě tam se snadno přehlédne. Věděli jste ale, že takový perfekcionismus může nést i rizika poruchy příjmu potravy, depresí, úzkostí, pocitu beznaděje a selhání? A tady již tak trochu končí sranda. Je to samozřejmě otázka individuální situace, ale je dobré to vědět.

Jak se parentální perfekcionismus projevuje v běžném dni

Možná si říkáte, že to u vás tak horké není. Parentální perfekcionismus ale nemusí vypadat dramaticky. Často se schovává za zcela běžné situace:

  • Opravujete dítě, i když jeho výsledek byl „dost dobrý“, prostě nebyl váš.
  • Srovnáváte ho s vrstevníky: „Honzík to už umí, proč ty ne?“
  • Přihlásíte ho do kroužku, protože se vám zdá, že by v tom mohlo být dobré, ne proto, že o to samo stojí.
  • Máte silnou potřebu, aby dítě na veřejnosti působilo dobře, tiché, slušné, usmívající se, a cítíte se zahlceni, když se tak nechová.
  • Opravujete mu kresbu, stavbu z kostek nebo způsob, jak drží tužku, přestože na to vývojově teprve dozrává.
  • Jste zklamaní nebo podráždění, když dítě selže v něčem, co vy sami považujete za jednoduché.

Za každým z těchto momentů nestojí špatný rodič. Stojí za ním rodič, který chce pro dítě to nejlepší, ale jehož vnitřní měřítko se rozešlo s tím, co dítě v daném věku reálně zvládne. Právě proto je tak důležité znát vývojové fáze dítěte, o kterých na tomto webu budu psát více. Jeden takový článek jsem již napsal k tématu dětské fantazie nebo v případu agrese u dítěte. Samotná znalost těchto fází mi ve výchově hodně pomáhá a v kontextu parentálního perfekcionismu dává ještě mnohem větší smysl.

Musí být rodič dokonalý?

Takový pocit mám již čtyři roky a nyní se mi u druhého dítěte opakuje. Proč? Protože sám jsem dokonalé rodiče neměl, ale postupem času jsem zjistil, že mi i přesto dokázali do života mnoho dát. Oni sami dokonalé rodiče neměli. Jejich rodiče asi dokonalí taky nebyli. Nejspíš znáte ohrané fráze jako „své děti nikdy nebudu vychovávat tak, jak vychovávali mě“ nebo „doba je prostě jinde, co fungovalo dříve, dnes nefunguje.“ Myslím, že si tím jen ospravedlňujeme svou budoucí nedokonalost.

Za mě výchova není o tom být dokonalý. Je o tom vychovávat děti co nejlépe, jak umíme, a kouzlo dokonalosti spočívá v tom, že sami chápeme, že máme své limity, zažité vzorce a způsoby výchovy. A je úplně v pořádku si o výchově přečíst článek, někoho se zeptat a hledat cesty, jak děti na budoucnost připravit co nejlépe. Hlavně je ale důležité uvědomit si, že není správná cesta vyžadovat po svém dítěti, aby bylo lepší než my a vše umělo dokonale. Vy jste na to měli o dost více let než vaše dítě, které je na světě jen chvilku. Neklaďte na něj větší nároky, než je schopno samo mentálně zpracovat. Ušetří to jemu i vám spoustu aktuálních i budoucích nervů.

Máte pocit, že pro úspěšnou výchovu musíte vše znát a umět?

Já asi pětkrát denně, a to mohu říct, že načteno mám. 😄

Myslím si ale, že za tím stojí i to, co vidíme kolem sebe na internetu a sociálních sítích, kde nám je neustále ukazován svět někoho, kdo se zdá, že je ve všem zkrátka dokonalý. Možná byste měli vědět, že i to má svůj důvod, například v tom, jak sociální sítě fungují a proč (myslím technicky). Tam doporučuji tento článek.

Za mě je to však opravdu o tom, že je dobré znát své limity, být otevřený osobnímu rozvoji a zejména ve výchově, ale všeho s mírou. I přehnaný osobní rozvoj má svá velká úskalí. Mimo jiné i tím, že máme hodně nastudováno, klademe na sebe i své dítě nepřiměřené nároky. O tom něco vím jako workoholik a perfekcionista, který se vzdělává prakticky každý den. 😄

Setkali jste se s tématem rodičovského perfekcionismu i vy? Jak s ním pracujete? Podělte se do komentářů.

Sdílet tento článek
Sledovat
Jsem Jakub Jonáš – marketingový stratég, táta dvou dětí a člověk, který hledá zdravý rozum v AI, výchově i dnešní společnosti. Za 15 let v marketingu mi rukama prošly stovky projektů, od dětství mě fascinuje psychologie lidského chování a dříve jsem vedl tábory i přednášel pro pedagogy. Svět kolem sebe nechci jen pasivně pozorovat, ale chci přispívat k tomu, abychom v něm měli všichni chladnou hlavu a o něco lepší den. „Život je jako knížka. Můžeš v něm vytvořit, co budeš chtít, a když ti dojde tužka nebo papír, stačí jít a ten problém vyřešit.“ Více o mně a celém projektu najdete na stránce - O projektu.
Zanechat recenzi